POHLEDEM JAKUBA ČECHA

V přípravě je nový dokument nejen o Divadelním spolku Historia, přinášíme rozhovor se štábem

Prostějov – Zatímco spousta Prostějovanů vyrazila na dovolenou, členové Divadelního spolku Historia se v těchto horkých letních dnech věnují natáčení dokumentárního filmu historického charakteru. V našem článku se zeptáme jednotlivých členů štábu, o čem dokument je.

Režisérem a scénáristou dokumentu je Ondřej Sovík. Po absolvování Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově vystudoval Vyšší odbornou školu grafickou v Jihlavě, obor multimediální umělecká tvorba -audiovize, kde absolvoval krátkým filmem „Mireček“ uvedeným v rámci Noci filmových nadějí TV Nova a na festivalu Zlínský pes. V současné době studie obor filmové a divadelní vědy na FF UP Olomouc. Věnuje se zejména režii dokumentárních filmů (Příběhy spící v mramoru, Život mezi notami, Odpoledne s Olgou Polákovou a „96783“ - příběh Alfréda Jánského. V současné době kromě natáčení dokumentu „HISTORIA“ dokončuje po téměř 2 letech krátký hraný trikový film s názvem „U. D. V. S.“ a režijně se podílí na 40 minutovém hraném výukovém filmu pro Centrum bezpečného internetu Praha.

Jaká natáčení tohoto dokumentu vlastně byla uskutečněna?

V rámci dokumentu realizujeme několik typů natáčení. Prvním z nich je „dokumentární část“, které mapuje veškerou náročnou práci okolo přípravy a výroby historických kostýmů, až po logistiku a přípravu „živého obrazu“ na daném místě (ať už se jedná o zámek Slavkov, Čechy pod Kosířem nebo Národní dům a radnice v Prostějově). Souběžně se natáčí rekonstrukce „živých obrazů“ - natočili jsme zatím dva ze zhruba 7. Nakonec přijdou na řadu rozhovory. Natáčení bude probíhat zhruba až do konce října toho to roku. Přepokládáme, že se bude v souhrnu jednat o cca 14 dílčích natáčecích dní.

Já byl přítomen zatím dvěma natáčecím dnům – v Kloboukovém klubu a pak jsme „cestovali v čase“ na přelom dvacátých a třicátých let.  Pak jste ještě natáčeli na radnici. Kde jinde se ještě s účinkujícími potkáte?

Výhledově nás čekají dvě další natáčení v Čechách pod Kosířem. Zámek je bohužel v rekonstrukci, tak si budeme muset vystačit s malebným zámeckým parkem, altánem a alejí. Natáčení by mělo podpořit muzeum historických kočárů „MYLORD“ pana Václava Obra - zapůjčením kočáru.

V průběhu září a října pak odtočíme další dva dny na zámku ve Slavkově u Brna, který je taktéž spjat s historií „Historie“. Toto natáčení „živých“ obrazů bude nejnáročnější, připravujeme velký ples, ve kterém uvidíte okolo třiceti účinkujících v krásných kostýmech v jediné scéně.

Co Vás vedlo k tomu, abyste napsal scénář a ujal se režie? 

K divadelnímu spolku Historia mám úzkou vazbu. Jsem členem již od „malého cvrčka“ a pak samozřejmě je tu vazba na moji babičku - Evu Suchánkovou, která je ředitelkou spolku. Po několika málo dokumentech, které jsem měl možnost točit, jsem chtěl něco, k čemu budu mít osobnější vztah. Historia je projekt, který nevznikl nijak náhle, ale s kameramanem Tomášem Frausem jsme o něm začali mluvit prakticky před třemi lety.

Účast na akcích Historie mi coby dítěti dala spoustu úžasných zážitků.  Přišlo mi lákavé zprostředkovat určitou magii, která tkví v rekonstrukcích dobového života, které Historie dělá. Svým způsobem se jedná o unikát. Dnes existuje podobných skupin velké množství, ale pokud je mi známo, většina nedosahuje takového rozsahu, co se týče fundusu (přes 335 kostýmů, doplňků a rekvizit) a ani množství členů. Většinou jsou to jednotlivci, nebo menší skupiny, které se sdružují pod větší organizaci. Mimo to cílem Historie není jen poskytnout divákům zábavu a přenést je na chvíli do minulosti, ale také je poučit a v některých případech možná i něco málo „naučit“.

Divák si většinou neuvědomuje obrovské množství práce, které se za každým představením a kostýmem nachází. Často jsou to týdny a měsíce. Veškeré studium dobových materiálů a střihů, dohledávání… Právě tyto věci bychom chtěli v dokumentu ukázat. Fascinuje mě kontrast mezi tím počátečním chaosem a výsledkem, který trvá pro diváka jen pár minut a který ho na chvíli kouzlem zavede „jinam“. S filmem nebo samotným natáčením je to podobné. Jenže „filmy ze zákulisí natáčení“ jsou dnes zcela běžné. U divadla tomu tak není. A už vůbec ne u těch „ochotnických“. Přitom úsilí a čas tomu věnovaný je často podobný.

Zařazení rekonstruovaných oživlých obrazů souvisí s rozhodnutím, že chceme, aby byl dokument otevřený širší skupině diváku. Nabízela se varianta pouze posbírat vzpomínky a doplnit je fotografiemi a archivními materiály, ale přišla mi to škoda.  Takový dokument by pak byl nejspíš zacílený pouze na členy spolku a lidi, kteří jeho činnost znají a chodí na jednotlivé akce. Ale to by byla velká škoda. Takto divák uvidí jak přípravu, tak i zprostředkovaný výsledek.

Z pohledu dokumentaristy je zajímavé sledovat i odlišné vnímání „členů“ spolku a zakladatelky Evy Suchánkové. Když Historia začínala, bylo většině účinkujících okolo 20 let.  Tehdy to pro ně bylo nepochybně něco jiného než dnes. A stejně tak můžeme pozorovat motivaci, kterou má zakladatelka spolku.

Prý máte s tímto filmem stanovenou vysokou laťku?

Vysokou laťku? Formuloval bych to trochu jinak. Z hlediska těch několika málo projektů, na kterých jsem měl možnost se podílet nebo je realizoval, se jedná asi o nejnáročnější natáčení dokumentu, jaké jsem absolvoval. Bude to pro všechny velká škola, osobně doufám, že v pozitivním smyslu slova. Snažíme se držet při zemi.

V okamžiku kdy padlo rozhodnutí, že do dokumentu začleníme i rekonstrukce oživlých obrazů, bylo jasné, že potřebujeme mnohem větší štáb a více kameramanů. Z hlediska techniky používáme u oživlých obrazů kamerovou jízdu, jeřáb a širokoúhlý objektiv. Dokumentární složku má na starosti Tomáš Fraus, živé obrazy pak Jakub Kýr. Vzhledem k tempu v jakém Eva Suchánková všechny udržuje se kameraman Tomáš Fraus notně zapotí a naběhá. Občas si stěžuje, že nestíhá ostřit!:-D Nicméně na některá natáčení štáb rozšíříme ještě o kameramanku. Věnujeme velkou pozornost všem dílčím natáčením, takže se během natáčení nikdo z nás nenudí.   Dále potřebujete skriptku a klapku, produkční, švenkra a spoustu dalších pomocníků, kteří pomáhají techniku přenášet a stavět. Změna tzv. „setupu“ kamery trvá dle použité techniky 20 - 30 minut. Nesmím zapomenout na zvukaře, Matěje Nováka, který k nám jezdí až z Žatce. Když to posčítáte, tak zjistíte, že 2 minuty oživlého obrazu natáčíte dle množství lidí na place 5 - 8 hodin.

Před natáčením proběhly rozsáhlé přípravy na konceptu a pak Tomáš Fraus ve spolupráci s mojí babičkou digitalizoval rozsáhlý archiv Historie, stříhal ho, opatřoval titulky a chronologicky obsah řadil. Pracovali na tom prakticky rok. Výsledek je dostupný také v Státním okresním archivu.

S financemi to asi není jednoduché…

Financování dokumentárních filmů je obecně problematické a většinou „nevýdělečné“. Obvyklý model je pokusit se dokument prostě zrealizovat a pak ho někde „udat“ a pokud možno zaplatit alespoň náklady spojené s realizací. V našem případě vzhledem k užité profesionální technice dosahuje rozpočet takřka půl milionu korun. TFstudio - Tomáš Fraus a cine4net, s. r. o., kteří v koprodukci dokument realizují, dotují natáčení velkou měrou. Vlastně všichni na výsledku pracujeme z vlastní iniciativy, zájmu a v podstatě zadarmo. Stejně tak i účinkující z divadelního spolku Historia.

V současné době se nám díky štědrým sponzorům z řad firem, ale ve značné míře i jednotlivců (Okrašlovací spolek města Prostějova, Milada Sokolová, Nony servis – Jan Vertetič, Josef Augustin, Koruna Česká, Miroslav Pišťák, Dagmar Strouhalová, Eva Suchánková, Milan Dvořák, Cukrárna Aida, Disk multimédia, s.r.o.) podařilo získat zhruba pětinu potřebných financí. V zásadě máme dost na natočení „materiálu“ - náklady spojené s pronájmy, dopravou, stravou - štáb se na natáčení sjíždí doslova z celé republiky.  Z výsledné částky potřebujeme dosáhnout alespoň na 300 tisíc korun na následnou postprodukci, která může být dražší, než samotné natáčení (střih, lisování DVD, autorská práva na hudbu, pronájem slavkovského zámku). Proto hledáme další sponzory.  Ať už firmy, tak i jednotlivce a budeme velmi vděční za jakoukoliv podporu.

A na kdy se plánuje premiéra? Jaké máte cíle a plány s tímto filmem?

Premiéra dokumentu by měla proběhnout zhruba někdy na jaře roku 2013. Pokud se vše vydaří, tak bychom rádi nabídli dokument České televizi a obeslali s ním některé festivaly. Dokument bude opatřen anglickými titulky a za cca dva roky ho zpřístupníme na internetu. Víte, záměry mít můžete, ale nejdřív musíme zvládnout to celé natočit a pak správně poskládat. Ale samozřejmě jako tvůrci chcete, aby výsledek zhlédlo co nejvíce lidí.

Samozřejmě dokument bude dostupný na DVD.

Jaký je pracovní či definitivní název filmu?

Pracovní název dokumentu je „Historia“. Zatím jsme ho neměnili.

Chtěl bych na závěr poděkovat všem, kteří se na vzniku dokumentu podílí. Jak všem sponzorům projektu, štábu, tak i členům divadelního spolku Historia, kteří jsou velmi trpělivý a obětaví a především na profesionální úrovni.

Producentem a kameramanem dokumentu je Tomáš Fraus z TFstudia, které se zabývá výrobou dokumentů, reportáží, reklamních videí, nezávislých filmů, záznamů a svatebních dnů v HD kvalitě. S Ondřejem Sovíkem má za sebou realizaci dokumentů „Příběhy spící v mramoru“ o prostějovských známých osobnostech a dokument o prostějovském rodákovi, klavíristovi Milanu Dvořákovi „Život mezi notami“  o který projevila zájem Česká televize. Oba dokumenty vznikly za podpory města Prostějova, Milady Sokolové a firmy Montáže Kučera s.r.o. Dále řadu komerčních projektů, ale i vzácnou zkušenost s filmovou školou Miroslava Ondříčka v Písku na dokumentu „Všechna sláva – olympijská“ o bývalých českých olympionicích, který se natáčel po celé České republice a bude také na obrazovkách České televize.

Proč se v dnešní době, která hodně myslí nejen na slávu, ale hlavně zisk, podílíte na přípravě filmu, který zisk rozhodně nepřinese?  Naopak jej prý ještě dotujete?

Jsou věci, které člověk nedělá pro peníze a „Historia“ je jedna z nich. Z profesního hlediska je to výzva a posune nás to určitě dál i k jiným zajímavým projektům. Komerční zakázky mi neposkytují tolik volnosti a proto mi jako filmaři tento dokument dovoluje experimentovat. Divadelní spolek Historia, tak i paní Suchánkovou mám velmi rád a tím se všichni stali pro mě srdcovou záležitostí.

Dalším producentem je Jakub Kýr ze společnosti cine4net, s.r.o. (dříve video4net, s.r.o.).

cine4net  je produkčním studiem sídlícím v Prostějově. Značná část nekomerční tvorby je proto spjata právě s tímto regionem. Z naší dokumentární tvorby spojené s Prostějovskem zmíním snímky 96783 (o posledním žijícím Čechovy, kterému se podařilo uprchnout z Osvětimi), Osvětimské memento, sérii mikrodokumentů mapující významné kulturní a sportovní události Prostějova roku 2009 či tříletý časosběrný snímek a sérii mikrodokumentů o revitalizaci Plumlovské přehrady.

 V oblasti propagace úzce spolupracuje i s Tělovýchovnou jednotou Haná Prostějov. Řada snímků vznikla za finanční podpory města Prostějova a je volně dostupná na internetových stránkách této společnosti v českém znění s anglickými titulky.

„Když mne před časem režisér a scénárista Ondřej Sovík oslovil s nabídkou koprodukce a představil mi svou "vizi" projektu Historia, nemohl jsem než souhlasit. Cítím, že dokument přesahuje regionální charakter, osloví nejen velké příznivce historie svým zábavně-naučným pojetím, a způsob, kterým divákovi představí kouzlo let minulých, bude více než zajímavý,“ myslí si Jakub Kýr.  „Jako kameramana mne oslovila především složka filmová, jak ji přiblížil Ondřej Sovík. Série oživlých obrazů je dle režisérova pojetí složkou nejnáročnější, pokud jde o nároky na užitou kamerovou techniku a způsob snímání scény. Již dříve jsme dodáním kamerové techniky podpořili řadu nekomerčních projektů jiných subjektů. Společnost cine4net, s.r.o. proto ráda vyšla vstříc i tentokrát a poskytla nadstandardní profesionální kamerovou techniku - HDTV televizní kameru Panasonic Broadcast, při interiérových a exteriérových scénách hojně využívaný širokoúhlý objektiv, kamerový jeřáb s dálkově ovládanou hlavou a kamerový kolejnicový pojezd. Jsem přesvědčen, že dokument tak, jak v dnešních dnech vzniká a po dokončení bude taktéž opatřen anglickými titulky, si nejde své diváky nejen na Prostějovsku a v celé republice, ale i za hranicemi naší země," dodává Jakub Kýr. 

Proč se v dnešní době, která hodně myslí nejen na slávu, ale hlavně zisk, podílíte na přípravě filmu, který zisk rozhodně nepřinese?  Naopak jej prý ještě dotujete?

Ač nerad, musím konstatovat, že jak už to v naší branži bývá, živí nás především projekty komerčního charakteru. Díky skutečnosti, že jsme nezávislou produkční společností, si však můžeme dovolit věnovat se v nemalé míře i vlastní nekomerční dokumentární tvorbě. Dokumentární tvorba sociálního charakteru mne jako kameramana oslovuje, přiznám se, nejvíce.

Není potřeba Evu Suchánkovou blíže představovat.

V salonku Národního domu jste natočili za 8 hodin údajně 3 minuty čistého času filmu. Kolik bylo použito kostýmů a rekvizit? 

Měli jsme 23 kompletních kostýmů včetně všech doplňků. Díky sponzorskému daru Cukrárny Aida a toho, co napekli herci sami, jsme netrpěli hladem.

A jak se Vám točilo na radnici?

I když tam bylo méně účinkujících a méně kostýmů – 5 secesních kostýmů, točili jsme opět od 17. hodin do půlnoci. S tím jsme nepočítali, a tak jsme v závěru trpěli hladem.

Musím poděkovat panu primátorovi M. Pišťákovi, že nám zapůjčil svoji historickou pracovnu, která ostatně ve filmu nebyla poprvé. A když už děkuji, tak druhé poděkování patří paní ředitelce Městského divadla A. Spurné a řediteli restaurace Národního domu panu J. Páleníkovi za spolupráci. 

„Natáčení v této podobě je činnost více, než úmorná. Ve svém věku bych to těžko zvládla, kdyby mi Pán Bůh neposílal na pomoc opravdové anděly v lidské podobě. A co víc – objevují se nové a nové obětavé tváře. Kéž by se objevily i nové vstřícné tváře sponzorů, které tak nutně potřebujeme,“ uzavírá Eva Suchánková.

• Text: Jakub Čech